Věcná část > Druh a rozsah ohrožení povodní > Přívalová (blesková) povodeň

Jak již bylo uvedeno, stále častějším fenoménem i v oblasti Českolipska jsou přívalové povodně na drobných vodních tocích, nebo v lokalitách bez vyvinutého vodního toku.

Přívalové povodně vznikají nejčastěji následkem rychlého povrchového odtoku způsobeného přívalovými srážkami, který se v členitém terénu rychle koncentruje do říční sítě. Škody způsobené přívalovými srážkami v extravilánu včetně eroze zemědělských ploch a následným transportem sedimentů do zastavěných oblastí jsou považovány za součást přívalových povodní. Průběh povodně je charakterizovaný vlastním druhem povodně, hodnotou kulminačního průtoku, tvarem a objemem povodňové vlny a ročním obdobím výskytu.

Předpokládaný územní a časový rozsah

Přívalové letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity, které zasahují obvykle malá území, se mohou vyskytnout kdekoliv na malých vodních tocích. Katastrofální důsledky mívají zejména na sklonitých vějířovitých povodích. Projevují se velmi rychlým vzestupem hladiny a následně i velmi rychlým poklesem. Kromě vysoké intenzity srážek sehrává velmi důležitou roli schopnost půdního povrchu vsakovat a zadržovat srážkovou vodu v podobě typu vegetačního pokryvu či protierozních opatření a také aktuální stav nasycení půdního povrchu předchozími srážkami.

Katastrofální důsledky přívalových letních povodní byly registrovány zejména na sklonitých podhorských povodích o ploše 5–250 km2. Nejdynamičtější průběh a největší ztráty na životech působí tyto povodně obvykle v povodích o velikosti cca 1–20 km2 s dobou koncentrace méně než 1 h.

Přívalové povodně se mohou vyskytnout na Českolipsku prakticky kdekoli, a samozřejmě i mimo síť trvalých vodních toků.

Rizikovými faktory pro vznik přívalové povodně jsou:

•intenzita srážek v bouřce,

•rychlost pohybu bouřek – čím pomalejší pohyb, tím větší riziko,

•řetězový efekt – přechod několika bouřek v těsném sledu přes jedno povodí; tyto bouřky nemusí být extrémně silné,

•synergie pohybu bouřek se směrem odtoku vody v povodí – postupují-li bouřky po směru odtoku vody z povodí, je riziko povodně vyšší než při jejich opačném pohybu,

•výskyt nepropustných a málo propustných povrchů, nebo velké předchozí nasycení území podporující rychlý odtok,

•konfigurace terénu s velkou svažitostí, úzkými říčními údolími.

Možnosti predikce

Možnosti předpovídání přívalových povodní jsou velmi omezené, a to vzhledem k prudké dynamice vývoje konvekční oblačnosti, ze které pocházejí přívalové srážky. I když meteorologické podmínky pro vznik silných přívalových srážek může ČHMÚ poměrně úspěšně předpovídat, přesnou lokalizaci výskytu, trvání a intenzitu přívalových srážek a tím i konkrétní ohroženou lokalitu predikovat v podstatě nelze.

Indikátory vzniku a rozvoje

Z hlediska predikce vývoje je důležité sledovat indikátory zveřejňované ČHMÚ:

indikátor přívalových povodní – ukazatel je provozován od dubna do října a reprezentuje odhad aktuální nasycenosti území vodou k 8. hodině místního času. Červené odstíny v mapě, zveřejňované ČHMÚ, představují území s nedostatkem vody, zelené odstíny území s vláhovým přebytkem. Vysoká nasycenost představuje potenciální riziko zvýšeného povrchového odtoku. To je v rámci ukazatele vyjádřeno i hodnotou vypočteného limitního úhrnu srážek o délce trvání 1, 3 a 6 hodin, které mohou v dané situaci vyvolat rychlý a potenciálně nebezpečný odtok z povodí. Vůči těmto limitům lze porovnávat aktuálně měřené srážky v síti ČHMÚ, nebo v instalovaných lokálních výstražných systémech.

riziko přívalových povodní – aktuální riziko přívalové povodně pro obce s rozšířenou působností je odvozováno na základě odhadu spadlých a předpovídaných srážek (nowcasting) pozorování meteorologického radaru, výpočtu odhadu odtoku na plochách o jednotné velikosti 3×3 km, (pomocí kterého se vyhodnocuje míra rizika lokálního zatopení) a výpočtu odhadu odtoku v soustavě hydrologicky propojených povodí, (pomocí kterého se vyhodnocuje obecné riziko přívalové povodně, a to i na území, které nebylo přímo zasaženo srážkami).

ČHMÚ: indikátor přívalových povodní

Stav obhospodařování krajiny

Zkušenosti z prosincových povodní roku 2023 potvrzují, že stále častěji jsou obce vystaveny povodním na drobných vodních tocích a lokalitách (údolnicích) bez vyvinutého vodního toku, a to i v zimním období při souběhu tání sněhové pokrývky a intenzivního teplého deště.

Pro odtokové poměry v ohrožených lokalitách je rozhodující především skladba porostu na pozemcích, ze kterých dochází místy i k soustředěnému odtoku a erozi. Příznivé jsou les a trvalé travní porosty (louky) a nepříznivé intenzivně využívané zemědělské plochy (pole). Na svažitých pozemcích se projevuje významně také způsob hospodaření (způsoby využití, existence protierozních prvků apod.). Nebezpečné jsou zejména velké svažité plochy s monokulturami širokořádkových plodin, které při extrémních hydrometeorologických jevech podporují silnou erozi povrchu a vytvářejí nebezpečný tok splavenin s následkem omezení průtočnosti odvodňovacích systémů a lokálním zaplavením přilehlého území.

Obranou vzniku uvedeným jevům je jednoznačně prevence a obnova retenční schopnosti krajiny (budování protierozních prvků a retenčních prvků v celé krajině). Obce si musí uvědomit, že operativně nelze na tyto velmi rychlé události reagovat a předejít tak vzniku škod pouze operativními opatřeními.